Radnice na náměstí

Kdo v Kopidlně řekne „na Radnici“, myslí většinou hospodu. Velká novorenesanční budova čp. 16 stojí na Hilmarově náměstí u silnice na Jičín a radnicí se jí říká, i když městský úřad dnes sídlí o kus dál v domě čp. 13. Za téměř sto padesát let se v ní vystřídal úřad, divadlo, plesy, kino, knihovna i obchod a v přízemí se po celou dobu vaří.

Dřevěná radnice uprostřed náměstí

Starší radnice stávala jinde, uprostřed náměstí. Byla dřevěná, roubená, s jedním patrem, a bývala v ní i zájezdní hospoda. Kolem ní stály další obecní stavby: šatlava, kovárna a masné krámy. V roce 1822 starou radnici zbořili, protože překážela stavbě nové silnice přes náměstí. Šatlava a kovárna vydržely ještě do roku 1843.

Nová radnice z roku 1875

Dnešní budovu postavilo město v letech 1873 až 1875 na místě bývalé sladovny. Podle městské kroniky se tu dřív zřejmě vařilo i obecní pivo, o pivovaru za radnicí se ale nic bližšího neví. Novorenesanční styl byl tehdy v módě a radnice s ozdobnými štíty a průjezdem do dvora se stala jednou z nejvýraznějších staveb náměstí.

Hned v listopadu 1875 se tu v přízemí, napravo od průjezdu, narodila Anna Honzáková, dcera městského lékaře Jana Honzáka. V roce 1902 se stala první ženou, která získala doktorát medicíny na pražské univerzitě. Na dětství tu vzpomínala ráda: k domu patřil velký dvůr a zahrada, ze které vedla malá dvířka do zámeckého parku. Ve dvoře radnice byly sklepy, kde si trhovci o jarmarcích skladovali vápno, stáje a v patře byt městského strážníka.

V roce 1921 město radnici opravilo. V roce 1929 dala jičínská spořitelna do pořádku fasádu a do štítu se při tom dostal městský znak Kopidlna s kozlí hlavou, který je tam dodnes. Na dobové pohlednici z té doby je v pravé části přízemí nápis Spořitelna. Nejspíš tu měla pobočku právě jičínská spořitelna, její filiálku na náměstí zmiňuje i starý průvodce po Kopidlně. Další velká oprava venku i uvnitř přišla v roce 1969.

Sál v prvním patře

V první polovině 20. století byla radnice hlavním místem kultury a zábavy ve městě. V sále v prvním patře hráli kopidlenští ochotníci i hostující soubory, občas sem zavítalo loutkové divadlo, konaly se tu plesy, taneční zábavy, taneční kurzy a nedělní odpolední čaje pro mládež. Než se v roce 1932 otevřela sokolovna, cvičili v sále i sokolové a školáci sem chodili na „světelné obrazy“, jak se tehdy říkalo prvním filmům.

V přízemí byl hostinec, ve dvacátých letech ho měli v nájmu manželé Maršálkovi. Paní Marie Maršálková vařila tak, že se o ní vědělo široko daleko, učila vařit kopidlenské dívky a v roce 1927 pro ně vydala vlastní kuchařku. O přestávkách divadla a při plesech chodili diváci o patro níž na večeři. U vyhrazeného stolu tu sedávala společnost předních kopidlenských občanů, pánové sem chodili na mariáš a kulečník a pamětníci vzpomínali i na hotel, který tu ve třicátých letech vedl pan Mašek.

Kino

Podle vzpomínek ochotníků se už před válkou rozhodlo, že sál bude patřit kinu. Divadelníci se se svými kulisami museli odstěhovat a spolek se rozdělil mezi nádražní restauraci a cukrovar. V letech 1955 a 1956 pak sál přestavěli na kino s širokoúhlým plátnem. Všechno se otočilo: kde dřív stálo jeviště, sedělo teď publikum, a plátno viselo tam, kde kdysi sedávali diváci.

Později dostalo kino kamenné schody místo dřevěných a polstrované sedačky, které město koupilo, když se modernizovalo pražské Stavovské divadlo. Do kina chodily i školy a kromě filmů se v sále konaly besedy a koncerty. V roce 2008 dostala budova plyn, do té doby kotel na tuhá paliva v zimě kino ani restauraci pořádně nevytopil.

Konec přišel na začátku desátých let tohoto století. Filmové kopie na klasickém pásu přestaly vznikat a digitální promítání i s novým sálem by stálo miliony, což se pro město velikosti Kopidlna nevyplatilo. Promítat se tu přestalo kolem roku 2012.

Knihovna, obchod a byty

Městská knihovna sídlila v radnici už za první republiky, koncem třicátých let se odstěhovala do staré školy. Vrátila se 1. května 1981, kdy se v prvním patře otevřela nová středisková knihovna. Konec roku 2012 ji zavedl do zrekonstruovaného Kulturního a vzdělávacího centra, kde je bezbariérová. Ve druhém patře byly nějakou dobu byty pro rodiny a v pravé části přízemí byla dlouho samoobsluha.

Restaurace a bistro

Restaurace Radnice v přízemí patří k náměstí dodnes. Město ji v roce 2001 zrekonstruovalo a nebylo to snadné, při podřezávání zdiva se začaly rozjíždět klenby. Nájemci se střídali a restaurace byla několikrát zavřená, naposledy ji po přestávce otevřela v létě 2023 nová rodina hostinských. V letech 2017 a 2018 dostala nová okna, jejich vzhled musela schválit památková péče.

V pravé části přízemí, kde bývala samoobsluha, nechalo město v letech 2024 a 2025 udělat nové prostory a na začátku roku 2026 tu otevřelo bistro Víno & cupcake s kávou, víny a domácími dortíky. Na celkovou opravu budova teprve čeká. V roce 2026 nechalo město zpracovat studii, podle které by za radnicí směrem k zámeckému parku mohlo vzniknout zázemí pro kulturní akce.