Socha služky v zámeckém parku
Dívku s košíkem u vstupu do zámeckého parku vytvořil kopidlenský rodák, sochař Jindřich Severa, a modelem mu stála jeho dcera Jitka. V Kopidlně se jí ale říká socha služky, podle staré pověsti o zazděné komorné.
Kdo vejde do zámeckého parku branou z Hilmarova náměstí, uvidí kousek od cesty po pravé ruce, u skupiny magnolií a mezi záhony, sochu mladé ženy v dlouhé sukni a zástěře, která v náručí drží košík. V Kopidlně se jí říká socha služky. Sama o sobě ale se žádnou služkou nemá nic společného.
Dílo kopidlenského rodáka
Sochu vytvořil Jindřich Severa, sochař, medailér a pedagog. Narodil se v Kopidlně 5. dubna 1909 v rodině učitele. Studoval architekturu na ČVUT, filozofickou fakultu a Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem sochaře Otakara Španiela. Učil kreslení na gymnáziích, za okupace se zapojil do odboje a po válce přes třicet let učil kreslení a modelování budoucí architekty na Fakultě architektury ČVUT, kde se stal docentem. Jeho práce se objevila i v umělecké soutěži olympijských her v Londýně v roce 1948.
Na rodné město nezapomínal. Kopidlnu věnoval několik svých plastik, je autorem medaile Za zásluhy o město a zajímal se o jeho minulost: zkoumal propadliny nad podzemím pod náměstím i Češovské valy. Zemřel v Praze 9. listopadu 1980. V roce 2009, ke stému výročí jeho narození, mu město udělilo čestné občanství in memoriam a v obřadní síni městského úřadu uspořádalo výstavu jeho díla.
Modelem byla dcera
Dívka v parku má podobu sochařovy dcery Jitky, která otci stála modelem. Kopidlenští se to dozvěděli od ní samotné, když s ní v roce 2008 navázali spojení. Jitka Severová, manželka hudebního kritika Jiřího Černého, pak do Kopidlna přijela, městské knihovně darovala velké množství knih z otcovy pozůstalosti a o rok později za něj převzala čestné občanství.
Kdy přesně socha do parku přibyla, se neuvádí. Při soutěži Auto klubu Kopidlno v roce 2025 měli soutěžící u sochy zapsat její název a správně bylo Úroda. Někdo jí říká také květinářka.
Proč služka
Jak socha přišla k lidovému jménu, nikdo nezapsal. Nejspíš za to může pověst o hraběnce, která na nedalekém zámku nechala kvůli ztracenému šperku zazdít svou nevinnou komornou. Ta je mnohem starší než socha sama, ale prostá dívka v zástěře s košíkem, pár kroků od zámku, se k příběhu o služebné hodila. Celou ji vypráví kapitola Pověst o zazděné služce.
Pověst v Kopidlně pořád žije. Na zazděnou služku láká rodinný výlet s tajenkou, který vede městem, kolem rybníka i zámeckým parkem. Studenti zahradnické školy z domova mládeže zase v roce 2022 natáčeli film, ve kterém se minulost prolíná se současností a jednou z hlavních postav je právě zazděná služebná.
Další kapitoly
-
Radnice na náměstíNovorenesanční budova s kozlem ve štítu stojí na náměstí od roku 1875. Byl v ní úřad, sál pro divadlo a plesy, kino, knihovna i obchod, v přízemí se dodnes vaří a vedle restaurace je teď bistro.
-
Sousoší Panny MarieBarokní sousoší Panny Marie se sv. Josefem a sv. Janem Nepomuckým stojí uprostřed Hilmarova náměstí od roku 1884. Při opravě v roce 2018 se v něm našla schránka se zápisem z doby, kdy ho sem přestěhovali.
-
ZámekZámek u Hilmarova náměstí vyrostl z vodní tvrze Kopidlanských. Přes dvě stě let patřil Šlikům, kteří mu dali dnešní podobu, a od roku 1948 v něm učí zahradnická škola.