Městská knihovna

Městská knihovna v Kopidlně dnes sídlí v přízemí staré školy v Hilmarově ulici, v Komunitním a vzdělávacím centru. Půjčují se tu knihy pro děti i dospělé a časopisy, dá se tu posedět u kávy, připojit k internetu nebo vytisknout dokument. Za skoro půldruhého století se knihovna několikrát stěhovala, vystřídala dobrovolné knihovníky, profesionální knihovnice a z místnosti s pultem se stala místem, kam lidé chodí i na besedy, kvízy a čtení z kronik.

Občanská knihovna z roku 1882

Kořeny knihovny sahají do 19. století. Zemský statistický úřad Království českého, který na přelomu století sčítal všechny veřejně přístupné knihovny v Čechách, uvádí v Kopidlně Občanskou knihovnu založenou roku 1882. Ve sčítání z roku 1905 ji statistici zařadili mezi význačné knihovny v obcích, které neměly ani pět tisíc obyvatel.

Pan řídící Holan

Nejdéle ze všech knihovníků vedl knihovnu řídící učitel Jan Holan, a to od roku 1918 až do roku 1950. Bydlel v domě čp. 54 na náměstí, staral se o velkou ovocnou zahradu a včely a vedle toho obětavě spravoval knihovnu. Dlouhá léta byla knihovna v budově radnice na náměstí, koncem třicátých let se přestěhovala do staré školy v Hilmarově ulici. Kromě krátké přestávky na konci války tam zůstala přes čtyřicet let.

Pamětníci vzpomínali na prostornou místnost v prvním patře, rozdělenou nízkým pultem na část s regály a menší část pro čtenáře. U stolku zapisovala výpůjčky pomocnice a s vracením knih pomáhali vybraní žáci místních škol. Pan řídící znal všechny čtenáře a věděl, co komu doporučit. Měl rád Jiráska, a tak kluci, kteří chtěli Old Shatterhanda nebo Salgariho, dostali napřed za úkol přečíst si něco z českých dějin. Knihy dělil jen na beletrii, poezii, cestopisy a dětské knížky a vystačil si se třemi sešity: přírůstky, abecední seznam autorů a čtenáři s výpůjčkami. V roce 1938 měla knihovna kolem dvou tisíc knih a 84 čtenářů a otevírala jednou týdně ve středu večer.

Student, papírník a ředitel školy

Po Holanovi svěřilo město knihovnu v roce 1950 studentovi jičínského gymnázia Karlu Štefkovi, který později vystudoval filozofii a historii. Okresní knihovnický inspektor tehdy chtěl, aby čtenáři mohli knihy vybírat sami z regálů. Štefek s kamarády z mládežnické organizace knihy přebalil, přečísloval a rozdělil do osmi skupin. Část opotřebovaných knih se při revizi vyřazovala, mezi nimi i staré vydání Jiráska. Štefek později přiznal, že řadu vyřazených knih potají vrátil do oběhu. Knihovna tehdy měla přes dva tisíce knih a 77 přihlášených čtenářů. Po maturitě odešel studovat do Prahy.

Na pár měsíců se o knihovnu postarali místní papírník Václav Šípek a František Vacek, účetní zahradnické školy a známý muzikant. Od prosince 1951 ji pak skoro dvacet let vedl Karel Fišera, ředitel školy ve výslužbě. Zájem o čtení rostl, půjčovalo se už dvakrát týdně a v roce 1961 knihovna zapsala 6 200 výpůjček. Konaly se výstavky a besedy se čtenáři, jedna z nejúspěšnějších byla v roce 1963 s kronikářem Severou, bývalým ředitelem kopidlenské měšťanky. Vedle městské knihovny měly v Kopidlně své knihovny obě školy, pila, cukrovar, nádraží i zemědělské družstvo.

V letech 1970 až 1972 vedla knihovnu učitelka Ullrychová, po ní Jan Šimůnek, učitel zahradnické školy, který rozšířil hlavně knihy pro děti a mládež a do práce zapojoval studenty. Jeho odchodem v roce 1979 skončila doba dobrovolných knihovníků.

Středisková knihovna na radnici

V dubnu 1979 nastoupila Jiřina Pěničková, první profesionální knihovnice ve městě. Předseda národního výboru Jaroslav Svoboda tehdy s okresní knihovnou v Jičíně dohodl, že v Kopidlně vznikne středisková knihovna. Místnost ve staré škole už nestačila, a tak se knihovna vrátila na radnici: v jejím prvním patře se slavnostně otevřela 1. května 1981. Knihovnice tak měla na starosti i dvanáct malých knihoven v okolních obcích: jezdila do nich s výměnnými soubory knih a pomáhala jim s pořádkem v knihách. Od roku 1987 patřila pod Kopidlno také knihovna ve Mlýnci.

Osmdesátá léta byla pro knihovnu zlatá. Prošly jí na knihovnických lekcích všechny děti z místní školy, pravidelně sem chodili studenti zahradnické školy a v nejlepších letech měla knihovna 377 čtenářů, z toho 151 dětí, a přes dvanáct tisíc výpůjček za rok. V roce 1985 dostala čestné uznání krajského národního výboru v soutěži o vzornou lidovou knihovnu.

Po roce 1989 přešla starost o knihovnu z okresní knihovny na město a někteří zastupitelé navrhovali knihovnu zrušit nebo ji vrátit dobrovolníkům. Nestalo se to a výpůjčky dál rostly, v roce 1999 jich bylo přes 34 tisíc. Jiřina Pěničková odešla v roce 2004 po pětadvaceti letech do důchodu a od ledna 2005 ji vystřídala Romana Komárková. Knihovna dostala počítače, internet pro veřejnost a katalog na internetu.

Zpátky do staré školy

Na radnici ale vedly do knihovny schody a lidé na vozíku nebo o berlích se k ní nedostali. Když město opravovalo starou školu v Hilmarově ulici, rodný dům Bédy Křídla, počítalo s knihovnou na celé přízemí. Stěhovat se začalo 12. listopadu 2012. S deseti tisíci svazky pomáhali pracovníci místního hospodářství i žáci základní školy. V novém byly bezbariérové prostory, nový nábytek, čtyři počítače pro veřejnost a wifi. Čtenáři se do knihovny poprvé podívali 11. prosince 2012.

Kavárna mezi regály

Zatím největší proměna přišla v roce 2024. S dotací Královéhradeckého kraje, kterou získala vedoucí KVC Veronika Žižková, se knihovna zrekonstruovala a na začátku října se znovu otevřela. Knihovnice při ní prošly knihy jednu po druhé a rozhodly, které vyřadit, přebalit nebo dohledat. Do nových regálů se vrátilo 4 686 knih. Přibyl čtenářský koutek s křesly, kde si člověk může rozečíst knihu nebo časopis a dát si kávu, a o patro výš dětská hernička.

Knihovna ve Mlýnci, kam se už léta nedávaly nové knihy, se zrušila. Místo ní knihovnice vozí knihy domů lidem od 75 let a těm, kdo nemohou chodit, a to i do Drahoraze, Ledkova, Mlýnce a Pševsi. S projektem S knížkou do života (Bookstart) se v knihovně scházejí maminky a tatínkové s malými dětmi a dostávají balíčky s knížkami.

Knihovna dnes

Po Romaně Komárkové nastoupila v říjnu 2019 Monika Austová a v srpnu 2020, uprostřed covidu, Michaela Palečková. Ta knihovnu vedla skoro čtyři roky a s Michaelou Havelkovou z KVC začala pořádat čtení z místních kronik, za které byly v roce 2024 nominované na regionální cenu Jivínský Štefan. Rok přestavby provázela knihovnice Táňa Kosťučenková, v létě 2025 ji vystřídala Žaneta Adamcová (dříve Krátká) a dnes je knihovnicí Jana Rytina.

Knihovna se mezitím proměnila v místo, kde se pořád něco děje. Prvňáčci tu bývají pasováni na čtenáře, při Noci s Andersenem tu děti přespávají, školy a školky chodí na besedy a kvízy. Dospělí se scházejí Na víně v knihovně, na besedách se spisovateli a cestovateli a jednou měsíčně na čtení z místních kronik, z kopií, které připravuje Státní okresní archiv v Jičíně, a promítají se při něm staré fotografie. V létě je před budovou knižní jarmark, kde knihy za symbolickou cenu hledají nový domov. Knihovnu zastřešuje Knihovna Václava Čtvrtka v Jičíně, jejíž metodička kopidlenské knihovnici radí.

V červnu 2026 přijela do knihovny hodnoticí komise soutěže Knihovna roku a kopidlenská knihovna obsadila v krajském kole druhé místo. Porota ocenila hezké prostředí, práci se všemi generacemi a to, jak se knihovna zapojuje do života ve městě. Kdy má knihovna zrovna otevřeno, najdete na drbně v otevírací době.