Drahoraz

Drahoraz je malá vesnice a místní část Kopidlna, asi tři kilometry severně od města. Žije v ní kolem osmdesáti lidí ve 34 domech. Samostatnou obcí byla do roku 1985, od 1. ledna 1986 patří ke Kopidlnu.

Aldík, Sulek a tvrz

První písemná zmínka je z roku 1294, kdy se v listině o daru vyšehradské kapitule objevuje Aldík z Drahoraze. Ves tedy musela existovat už dřív. O něco později se připomíná Sulek z Drahoraze, jeden ze šlechticů, kteří v letech 1318–1325 plenili statky Voka z Rotštejna.

Archeologové tu našli stopy šlechtické tvrze z druhé poloviny 13. století, kterou chránily dva příkopy a palisáda. Kolem poloviny 14. století tvrz zanikla a na jejím místě vyrostl kostel sv. Petra a Pavla. Zbytky příkopu jsou kolem hřbitova znát dodnes, hlavně severně a západně od kostela, kde je široký 8 až 12 metrů.

Ves se pak držela v rukou různých vladyků a postupně se stala součástí kopidlenského panství. Na konci 17. století patřila Šlikům.

Kostel s Božím hrobem

Nejcennější stavbou je gotický kostel sv. Petra a Pavla na hřbitově na jižním okraji vsi. Na konci 17. století k němu Šlikové přistavěli kapli Božího hrobu, jednu z nejvěrnějších napodobenin jeruzalémského Božího hrobu u nás. Na hřbitově stojí i dřevěná zvonice z roku 1893 se zvonem z roku 1616. Kostelu a kapli patří samostatná kapitola.

Škola, pouť a lidé

V roce 1864 dostala Drahoraz novou dvoutřídní školu a její budova u silnice stojí dodnes. Řídícím učitelem tu byl hudebník Josef Jiří Straka. Nejvíc lidí ve vsi žilo kolem roku 1890, přes dvě stě, pak jich ubývalo až na dnešních zhruba osmdesát.

Pouť se dřív konala na takzvaný Smrtelný pátek před Květnou nedělí. Do vsi se sjížděli komedianti s kolotočem a střelnicí, kolem školy a ve valech stály stánky s cukrovím a tureckým medem a v kostele se sloužilo několik mší, ta hlavní s orchestrem. Dnes se pouť slaví koncem června na svátek sv. Petra a Pavla, s posezením na hřišti a poutní mší v kostele.

Drahoraz dnes

Drahoraz je klidná ves u silnice třetí třídy, mimo značené turistické trasy. Za službami a na autobus se chodí do Kopidlna nebo do sousední Pševsi. O společný život se stará osadní výbor: pálí se čarodějnice, pořádá se pouťové posezení a na Velký pátek se otevírá kostel i s Božím hrobem.