Anna Honzáková

Anna Honzáková se narodila 16. listopadu 1875 v Kopidlně a zemřela 13. října 1940 v Praze. Jako první žena získala doktorát medicíny na české lékařské fakultě pražské univerzity. Promovala 17. března 1902 a o tři roky později si v Praze otevřela první ordinaci ženské lékařky u nás. Dvě Češky byly lékařkami už před ní, Bohuslava Kecková a Anna Bayerová, obě ale vystudovaly ve Švýcarsku.

Dětství v Kopidlně

Byla páté ze šesti dětí Jana Honzáka, kopidlenského městského lékaře, který byl zároveň lékařem na zámku hrabat Šliků. Maminka pocházela z Bílého Mlýna u Kbelnice pod Zebínem. Anna se prý narodila v přízemí radnice na náměstí, napravo od průjezdu, a prožila tu krásné dětství. K domu patřil velký dvůr a zahrada, ze které vedla malá dvířka do zámeckého parku. Jinde se uvádí, že Honzákovi bydleli v domku na východní straně náměstí vedle dnešní cukrárny.

Otec přišel do Kopidlna hned po studiích, v době, kdy město a okolí sužovala cholera a kdy na ni zemřel i jeho předchůdce. Byl to zručný chirurg a porodník, oblíbený v Kopidlně i široko daleko. K nemocným chodil pěšky, do vzdálenějších vsí jezdil s koňmi, v zimě na saních. Hrabě Šlik ho rád zval na zámek.

Anna chtěla být lékařkou jako otec a rodiče počítali s tím, že pojede studovat do Švýcarska, protože v Rakousku-Uhersku dívky studovat medicínu nemohly. V roce 1889 ale Jan Honzák zemřel, bylo mu 44 let. Maminka prodala dům a odstěhovala se s dětmi do Prahy, na studium v cizině nebyly peníze.

Dívčí gymnázium Minerva

Anna už se smiřovala s tím, že bude učitelkou, když se na přednášce Elišky Krásnohorské dozvěděla o chystaném dívčím gymnáziu. V září 1890 nastoupila do Minervy, prvního dívčího gymnázia ve střední Evropě, a v roce 1895 ji absolvovala s vyznamenáním. Krásnohorská si moc přála, aby se co nejvíc absolventek dalo na medicínu, a Anna byla jednou z mála, kdo o ni opravdu stál.

Maturity skládaly dívky na chlapeckém Akademickém gymnáziu a profesoři k nim byli většinou chladní. Výjimkou byl historik a spisovatel Zikmund Winter, který jim dal najevo uznání. Anna na něj vzpomínala celý život.

Pět let bez práva na zkoušky

Česká lékařská fakulta dívky odmítla, a tak Anna se dvěma spolužačkami začala chodit na přednášky na německou fakultu, jen jako hospitantka bez práva skládat zkoušky. Na českou fakultu přešla ve třetím roce studia, v roce 1897, ale ani tam nebyla řádnou posluchačkou. Žádosti do Vídně o povolení řádného studia psaly studentky každý rok a vždycky dostaly zamítnutí.

Na konci čtvrtého roku odjela Anna s kolegyněmi do Vídně za sekčním šéfem ministerstva Vilémem Hartelem. Ten uznal, že když je nechali tak dlouho hospitovat, musí jim dovolit studium dokončit, a jako ministr pak v září 1900 vydal výnos, podle kterého si hospitantky mohly léta studia nechat započítat. Anně ministerstvo napřed uznalo jen dva roky z pěti a další musela vyřizovat postupně.

První rigorózní zkoušku dělala z fyziologie v posluchárně plné zvědavých studentů a zkoušející profesor Mareš pak prohlásil, že je rád, že si tolik lidí přišlo poslechnout, jak se má odpovídat. Všechny zkoušky složila s vyznamenáním a fakulta jí přiznala právo na promoci pod záštitou císaře. 17. března 1902 ji ve Velké aule Karolina promovali doktorkou veškerého lékařství. V děkovné řeči připomněla Elišku Krásnohorskou a první absolventky Minervy.

Vlastní ordinace

Po promoci nastoupila na chirurgickou kliniku profesora Karla Maydla, který ji vzal jako elévku. V Maydlově týmu byl i její starší bratr Bedřich. Maydl ale v srpnu 1903 nečekaně zemřel a s ním i Annina naděje na vědeckou práci. Dala se na gynekologii a porodnictví, místo asistentky ani lékařky ve státní službě ale nedostala.

Přátelé ji zrazovali, přesto si 1. února 1905 otevřela vlastní ordinaci v Praze v ulici Na Moráni. Byla to první ordinace odborné ženské lékařky u nás a pacientek měla brzy spoustu, od chudých žen po herečky Národního divadla Leopoldu Dostálovou a Hanu Kvapilovou, Josefínu Náprstkovou nebo Elišku Krásnohorskou. Byla také školní lékařkou na Minervě. Ordinovala 35 let, ze zdravotních důvodů ordinaci zavřela v roce 1939.

Vedle praxe psala odborné články a knížky, s Klementinou Hanušovou o tom, jak chránit děti před tuberkulózou, sama o prostituci a jejích následcích a v roce 1937 životopis Anny Bayerové. Přednášela, radila ženám a zasazovala se o odpovědné rodičovství. Pracovala ve Výboru pro volební právo žen, v Ženské národní radě a ve spolku Minerva a v roce 1930 spoluzaložila Sdružení československých lékařek a rok mu předsedala.

V jedné věci šla proti velké části ženského hnutí: odmítala povolení potratů. Poslankyně Luisa Landová-Štychová, která ho v parlamentu prosazovala, o ní přesto s obdivem napsala, že je štěstí mít odpůrkyni, která poctivě podává své argumenty a pomáhá tak věc vyjasnit.

Rodina

Honzákovi měli šest dětí. Nejstarší Jan se vyučil mlynářem. Bedřich, narozený v Kopidlně v roce 1870, se stal chirurgem, primářem a ředitelem nemocnice v Hradci Králové a zasloužil se o stavbu nové nemocnice. Mladší Albína vystudovala filozofii, učila na Minervě a patřila k předním osobnostem ženského hnutí. Sestra Marie se provdala za táborského lékaře Josefa Pavlíka a její dcera Milada, první česká inženýrka architektka, u tety Anny bydlela po dobu studií. Bratr Emil zemřel mladý na tuberkulózu.

Sama se nikdy nevdala. Byla skromná, v mládí chodila s batohem po horách v Alpách, Švýcarsku, Tyrolsku a Štýrsku, později si se sestrou Albínou postavila vilu v Dobřichovicích, kde ji nejvíc těšila zahrada. Podporovala celou rodinu, starala se o zdraví sourozenců a přivedla na svět všechny děti v rodině.

Matka matek

Zemřela po krátké nemoci 13. října 1940, měsíc před pětašedesátými narozeninami, a je pohřbená na Vinohradském hřbitově. Už v roce 1937 založila z velké části svých úspor fond pro chudé ženy, které kvůli stáří nebo nemoci nemohly pracovat. Lidé jí říkali „matka matek“. Z fondu se pamatovalo i na Kopidlno: v roce 1942 dostalo město 2400 korun na vánoční nadílku pro potřebné.

Na domě Na Moráni 7 v Praze, kde měla ordinaci, je pamětní deska. Píše se na ní, že byla promována 18. března 1902, ostatní zdroje včetně záznamů univerzity ale uvádějí 17. března. V Kopidlně deska nemá. Město ji řadí mezi své významné rodáky.