Zdeněk Svěrák

Zdeněk Svěrák se narodil 28. března 1936 v Praze, ale jeho rodina má kořeny v Kopidlně. Tatínek František Svěrák se tu narodil v únoru 1906. Vyučil se zámečníkem, elektrotechniku se naučil sám a dotáhl to na vedoucího rozvodny na pražském Bohdalci. Rodina tam bydlela ve služebním bytě, který patřil podniku, a malý Zdeněk tam začal chodit do školy.

Za války do Kopidlna

V roce 1942 otce propustili, protože ho jeden Němec označil za nespolehlivého, a Svěrákovi museli služební byt opustit. Odstěhovali se k příbuzným do Kopidlna. Maminka Růžena později vyprávěla, jak těžké bylo pro ni i pro syna zvyknout si po Praze na venkov, se vším, co k tomu patří, i s tím, jak se kluk z města musí dostat do party místních kluků.

Bydleli v domku hned za zdí městského hřbitova. Svěrák vzpomínal, že tamní vodu nepili, protože se říkalo, že spodní vodu kazí hřbitov. Dvorek s králíkárnou, který sousedí se hřbitovní zdí, se později objevil ve filmu Vesničko má, středisková, ke kterému napsal scénář.

V Kopidlně chodil do druhé a třetí třídy obecné školy. Doma vládl přísný dědeček, se kterým se podle svých slov nikdy moc nesblížil: vytýkal mu nevyčištěné boty a stěžoval si na něj řediteli školy. Rodina měla i své tajemství, o kterém se nemluvilo, a právě to se později dostalo do knížky i filmu Po strništi bos.

Tank na náměstí

Nejsilnější vzpomínka je na osvobození v květnu 1945. Když na náměstí vjel tank Rudé armády, myslel si sedmiletý Zdeněk, že je v celém Kopidlně jediný, kdo umí rusky. Uměl přitom jen dvě věty, které ho naučil strýc, bývalý legionář. Řekl je někomu z dospělých a ten ho na tank vysadil.

Ještě v roce 1945 se rodina vrátila do Prahy na Bohdalec. Zdeněk Svěrák vystudoval češtinu, učil v Měcholupech a v Žatci, pracoval v rozhlase, v roce 1967 byl u začátku Divadla Járy Cimrmana a se synem Janem natočil filmy jako Obecná škola nebo Kolja, který dostal Oscara.

Texty písní podepisoval pseudonymem Emil Synek. Složil ho z křestního jména tchána Emila Němečka a z dívčího příjmení maminky Růženy, rozené Synkové. Pod tímhle jménem vznikl v roce 1973 i Holubí dům pro Jiřího Schelingera a Svěrák k té písni rád připomínal, že holuby choval jeho tatínek. S Jaroslavem Uhlířem pak napsal spoustu písniček, které znají celé generace dětí, třeba Trpasličí svatbu z filmu Ať žijí duchové z roku 1977.

Po strništi bos

Na válečné dětství vzpomněl ve sbírce povídek Po strništi bos z roku 2013. Podle ní natočil jeho syn Jan Svěrák v roce 2017 stejnojmenný film o osmiletém Edovi, jehož rodina se v letech 1943 až 1945 musí přestěhovat z Prahy na venkov k příbuzným. Natáčelo se v jihočeských Slavonicích, ne v Kopidlně, ale základ příběhu je kopidlenský. Podle Svěráka je v něm zhruba z devadesáti procent jeho vlastní prožitek, zároveň ale zdůrazňoval, že to není kronika jeho rodiny: některé postavy spojili a některé příhody dali jiným.

Scénu s tankem si ve filmu zahrál sám, v roli ředitele školy, který malého Edu na tank vysazuje. Vyprávěl, že ho při natáčení dětský zážitek z Kopidlna tak dostihl, že byl nečekaně dojatý. Do Kopidlna se s ním syn vrátil už dřív, v dokumentu Tatínek z roku 2004 ho vzal na místa, kde dlouho žili, a Kopidlno mezi nimi nechybělo.

Čestný občan

V únoru 2008 převzal Zdeněk Svěrák od tehdejšího starosty Josefa Táborského listinu o čestném občanství Kopidlna. Byl prvním novým čestným občanem po 63 letech, v seznamu, kde jsou i Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš nebo Alois Jirásek. Podle Jičínského deníku byl potěšený až dojatý a vyprávěl o venkově svého dětství.

K osmdesátým narozeninám v březnu 2016 mu Kopidlenští psali přání do městské knihovny a město je pak poslalo jubilantovi. Město ho vede mezi čestnými občany i významnými osobnostmi.