František Matěj Hilmar

František Matěj Hilmar se narodil 23. září 1803 v Nové Pace a zemřel 1. října 1881 v Kopidlně. Přes padesát let učil, napsal přes dvě stě tanců, hlavně polek, a jeho polka bývá uváděna jako vůbec první tištěná polka. Po něm se jmenuje Hilmarovo náměstí i Hilmarova ulice.

Z pekařské rodiny v Nové Pace

Otec byl pekař a k tomu muzikant, maminka pocházela z Mladé Boleslavi a ráda zpívala. Rodina byla chudá a z dětí, které se dožily dospělosti, byl František nejstarší. Rodný domek v Nové Pace se nedochoval, zbořili ho kvůli stavbě železnice.

Hudbě ho učil novopacký učitel Vít Šádek, nejdřív na housle a pak na klavír, sám se naučil i na flétnu a harfu. Jako chlapec zpíval v kostele a hrával na poutích. Ve třinácti letech vyjel s novopackou kapelou do světa a procestoval s ní Rusko, Německo i Polsko. Dostal nabídky zůstat ve službách šlechty, ale vrátil se domů.

Učitel v Kopidlně

Do Kopidlna přišel v roce 1818, v patnácti letech. Po učitelském kurzu v Jičíně tu začal jako učitelský pomocník u řídícího učitele Václava Řepky a bydlel s jeho rodinou ve staré dřevěné škole u kostela. V roce 1827 se oženil s Řepkovou dcerou Annou a odešel učit do Holína u Jičína, v letech 1835–1838 učil ve Střevači. Pak se vrátil do Kopidlna a učil tu bez přestávky až do roku 1873, od roku 1871 jako řídící učitel.

Ve škole byl přísný, ale spravedlivý a vlídný, bývalí žáci na něj vzpomínali s láskou. Nejradši měl češtinu: vymýšlel vlastní pravidla pravopisu, která si žáci zapisovali do knížky Dobropis, a psal články do učitelských časopisů. V Kopidlně jako první začal učit zeměpis a dějepis, vedl nedělní školu pro učně a chudým nadaným dětem rozděloval peníze z nadace klavíristy Josefa Antonína Štěpána.

V roce 1841 ho královéhradecký biskup jmenoval vzorným učitelem a Hilmar se od té doby tak i podepisoval. Za padesát let ve škole dostal v roce 1868 stříbrný kříž s korunou.

Polky z Kopidlenska

Polka se v Hilmarově době teprve rodila. Tančila se podle písničky Strýček Nimra koupil šimla a říkalo se jí nimra nebo maděra, podle rytmu pak půlka a nakonec polka. Hilmar, sám dobrý tanečník, ji po svém upravil: jeho polky mají volnější tempo než tehdy oblíbený šotyš, ale rychlejší než nimra. Z vesnic na Kopidlensku se polka rozšířila po českém venkově až do Prahy, kde se z ní stal národní tanec, a odtud do Vídně, Paříže, Berlína, Petrohradu i New Yorku.

Hilmar napsal přes dvě stě tanců, hlavně polek, ale i kvapíků a valčíků, a také chrámovou hudbu, nejméně tři mše. Nejslavnější je polka Esmeralda, pojmenovaná po hrdince románu Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži. Hrály se i jeho polky Cikánská, Jiřinka nebo Vlastenka a v Kopidlně skladba k výročí cukrovaru. Jeho první polka vyšla v roce 1837 bez jména autora jako Polka – Nationaltanz ve sbírce pražského nakladatele Berryho. Hilmarovu hudbu oceňovali Bedřich Smetana i Antonín Dvořák.

Skladby rozdával v rukopisech každému, kdo o ně stál, a zbohatnout se mu nepodařilo. Přivydělával si hodinami hudby, se svou kapelou hrál na poutích, posvíceních i na zámku a staral se o hudbu v kopidlenském kostele. Ve volném čase pracoval na školní zahradě a včelařil.

Rodina

S Annou měli několik dětí, nejméně pět se jich dožilo školního věku. Dcera Aloisie se provdala za učitele Josefa Křídla, Hilmarova nástupce na kopidlenské škole. Po její smrti se Křídlo znovu oženil a narodil se mu syn Béda, pozdější klavírista, takže Béda Křídlo byl Hilmarovým nevlastním vnukem. Dcera Tekla zdědila otcův klavír, na kterém složil všechny své skladby.

Domek v Husově ulici

Dlouho se psalo, že Hilmar s rodinou žil v malém domku čp. 180 v Husově ulici. Podle matrik ale rodina bydlela ve školním bytě a do domku se Hilmar přestěhoval nejspíš až na stáří. Na domku je od roku 1931, kdy uplynulo padesát let od jeho smrti, pamětní deska a v letech 1977–1997 tu bylo Hilmarovo muzeum.

Když dnešní majitelé dům opravovali, našli na půdě zazděnou plechovou schránku s poselstvím z roku 1931: plakát k odhalení desky, noviny, fotografie tehdejších majitelů a dopis kronikáře, který končí přáním, ať duch Hilmarův žije v Kopidlně dál.

Pomník na hřbitově

Hilmar je pohřbený na kopidlenském hřbitově spolu s manželkou Annou a dcerami Annou a Johannou. Na hrobě stojí pomník z roku 1881, pískovcová socha žehnajícího Krista s křížem v životní velikosti od sochaře Antonína Suchardy, Hilmarova krajana z Nové Paky. Na podstavci je deska s věnováním a Hilmarovým portrétem. Pomník je kulturní památka, je nově restaurovaný a volně přístupný.