Tomáš Svoboda

Tomáš Svoboda byl myslivec v panských službách v Češově, vsi mezi Jičínem a Kopidlnem nedaleko Češovských valů. Byl to tajný evangelík v době, kdy v Čechách směla být jen katolická víra, a za to ho v Kopidlně 4. června 1728 popravili. Některé zdroje uvádějí rok 1729. Jeho příběh převzal Alois Jirásek do románu Temno a díky němu ho zná celá země.

Myslivec z Češova

Češov tehdy patřil k velišskému panství hraběte Františka Josefa Šlika, pána i na Kopidlně. Hrabě měl blízko k jičínským jezuitům a jezuita Antonín Koniáš mu v roce 1728 věnoval jednu ze svých knih. Po Koniášově odchodu vedl hon na tajné nekatolíky v kraji jezuita Malobický.

Svoboda měl tři syny a dvě dcery, Barboru a Zuzanu. Synové byli také panskými myslivci v okolních vsích a manželé dcer sloužili vrchnosti. Rodina prý pocházela ze Zelenecké Lhoty. Myslivec přesto potají držel víru svých předků, četl zakázané české knihy a stýkal se s kazateli, kteří tajně chodili do Čech ze Saska a Lužice.

Zakázané knihy

Při první prohlídce myslivny, ke které si páter Malobický přizval i vojáky, se našly zakázané knihy. Svobodu propustili ze služby a musel se veřejně přiznat ke katolické víře. Uvádí se, že tak udělal hlavně kvůli dětem. Hrabě ho pak vzal na milost a přeložil do Kopidlna, aby byl víc na očích panských úředníků.

Myslivec se ale dál scházel se souvěrci, hlavně v lesích kolem Češovských valů. Druhá prohlídka našla znovu zakázané knihy a sousedé ho udali, že se neuctivě vyjádřil o Janu Nepomuckém. Ten byl tehdy blahořečený a jeho svatořečení se chystalo, papež ho za svatého prohlásil 19. března 1729. Podle tehdejších nařízení se za šíření kacířských knih trestalo smrtí a udavačům slibovala odměna.

Rozsudek

Panský soud ho odsoudil k upálení zaživa. Pražský odvolací soud pak po dlouhých průtazích trest zmírnil na stětí mečem a spálení těla. Za myslivce prosili jeho synové i sám hrabě Šlik, milost ale nedostal. Ve vězení na něj podle vyprávění znovu naléhali, aby víru zapřel, tentokrát už neustoupil.

Z kopidlenského zámku ho vojáci odvezli na vozíku na popraviště. Tam ho sťali, tělo spálili a popel zakopali na místě. Prý spolu s ním shořely i jeho knihy. Lidé z okolí s rozsudkem nesouhlasili a podle místního vyprávění se poprava kvůli tomu uspíšila. V účetním sešitu Kopidlna z roku 1728 je zapsáno šest prken k popravě Tomáše Svobody za 33 grošů.

Co se ví jistě a co ne

Prameny se v podrobnostech rozcházejí. Rok popravy se uvádí 1728 i 1729. Pro rok 1728 mluví hlavně kopidlenský účetní zápis a také to, že Jan Nepomucký v době udání ještě nebyl svatý. Podle úřední zprávy měl být Svoboda oběšen, stětí mečem ale potvrzuje vyprávění jeho vnuka Jana, kterému to prý v Brandýse řekl sám kat. Jiné vyprávění zase říká, že se myslivec nějaký čas skrýval v Prachovských skalách a jezuité ho dopadli tam.

Nejisté je i místo popraviště. Pamětní deska stojí v ulici Tomáše Svobody u železničního přejezdu a ve starých popisech se mluví o pruhu země mezi ním a pilou, kterému se říkalo Na Stínadlech. Jiné zdroje kladou popraviště na výšinu nad městem, archeolog připouští i mírné návrší u lesa Habrovníku.

Rodina za hranicemi

Svobodovy děti nakonec ze země odešly, protože je nutili chodit na katolické bohoslužby. Uvádí se, že jeho dvě dcery a bratr odešli v roce 1731 do Žitavy, kde byl český evangelický sbor. Vnuk Jan byl také myslivcem, v protestantském Sasku, a stýkal se s dvaceti příbuznými v komunitě bratří v Ochranově. Z Kopidlna se po popravě prý kvůli víře odstěhovalo dvacet rodin.

Myslivec v Temnu

Alois Jirásek o Svobodovi četl v pracích historiků Antonína Rezka a Tomáše Václava Bílka a dal mu v Temnu, které knižně vyšlo v roce 1915, velký prostor. Myslivec v románu ukrývá v Češovských valech uprchlíky, trápí se tím, že víru jednou zapřel, a nakonec se k ní přizná. Jirásek mu přidal bratra, úředníka zemských desek, kterého nechal zemřít v Praze na tajném shromáždění nekatolíků. Ve skutečnosti bratr odešel do ciziny.

Deska, kámen a pomník

Po vzniku republiky se na myslivce znovu vzpomínalo. V květnu 1923 hráli ochotníci v přírodním divadle v Nemyčevsi hru jičínského učitele Lemberka Tomáš Svoboda a z Češova na ni přišel průvod s hudbou. V roce 1928, ke dvoustému výročí, zasadili Kopidlenští na dům u železničního přejezdu, kde býval železniční konzum, pamětní desku. Dům má číslo popisné 247. Tmavá deska ve tvaru kosočtverce s trnovou korunou nese nápis „U tohoto kamene byl pro víru r. 1728 popraven Tomáš Svoboda“ a pod ní na chodníku leží v železné ohrádce ten kámen.

Rok nato, 9. června 1929, odhalili u severní brány Češovských valů kamenný pomník. Postavil ho místní honební spolek, vytesal kameník Pour z Češova a na slavnost přišlo přes pět tisíc lidí. Nápis ho věnuje Tomáši Svobodovi a všem, kdo obětovali život pro přesvědčení. V roce 2009 pomník opravili. Svobodu připomíná i smírčí kříž na vrchu Veliš, vztyčený v září 1999 při vzájemné omluvě katolických a evangelických církví za křivdy minulosti.