Železnice v Kopidlně

Kopidlenské nádraží stojí na západním okraji města, asi osm set metrů od náměstí. Žlutá patrová budova s nízkou čekárnou je vstupní branou do Kopidlna pro každého, kdo sem přijede vlakem. Vede tudy trať z Nymburka do Jičína a odbočuje tu i trať přes Libáň a Dolní Bousov do Bakova nad Jizerou. Vlaky staví i v místních částech, v Mlýnci a ve Pševsi, a na bousovské trati v Ledkově.

Dráha jako otázka života

Když se v druhé polovině 19. století stavěly železnice po celých Čechách, ne každé město o ně stálo. Leckde se lidé nové dopravy báli a nechtěli ji mít za humny. V Kopidlně to bylo naopak. Obecní výbor se 20. srpna 1870 jednohlasně usnesl, že stavbu dráhy přes Kopidlno považuje „takměř za životní otázku“, a slíbil pro ni nést všechny oběti: město dá peníze, zdarma potřebné pozemky i štěrk z obecního štěrkovníku, jen ať trať vede u samého města.

Na projekt se ale čekalo ještě deset let. Povolení ke stavbě vydal císař František Josef I. 9. května 1881 a dráhu postavila nově založená společnost České obchodní dráhy. Jejím předsedou byl kníže Lichnovský, majitel dětenického panství, který měl o stavbu největší zásluhy a sám ji zahájil slavnostním výkopem. Práce převzala firma Muzika a Schnabl, stavbu řídil inženýr Josef Kovařík a trať byla hotová za neuvěřitelných šest měsíců.

V neděli 13. listopadu 1881 vyjel z Nymburka slavnostní vlak ozdobený prapory. Pozvánek se rozeslalo na čtyři sta a jelo s ním na dvě stě hostů, mezi nimi ministr Alois Pražák, kníže Lichnovský i hrabě Ervín Šlik, pán kopidlenského panství. Vlak zastavoval po cestě i v Kopidlně, všude ho vítaly davy lidí a ministr mluvil s představiteli obcí. V půl druhé odpoledne dojel do Jičína, kde byla v radnici hostina. Pravidelně začaly vlaky jezdit 15. listopadu 1881, a to pro cestující i pro zboží.

O necelé dva roky později, 28. srpna 1883, přibyla druhá trať, z Kopidlna přes Libáň a Dolní Bousov do Bakova nad Jizerou. Z kopidlenského nádraží se tak stala křižovatka. Obě dráhy patřily soukromým společnostem, v roce 1908 je převzal stát a po vzniku republiky Československé státní dráhy.

Nádraží žilo cukrovarem

Trať nevznikla kvůli cestujícím, ale hlavně kvůli cukrovaru, který v Kopidlně vyrostl na začátku sedmdesátých let. Do té doby se surovina i cukr vozily jen povozy s voly, kravami a koňmi. Po otevření dráhy jezdila většina zboží po kolejích a v době řepné kampaně tvořil většinu nákladní dopravy na trati právě cukrovar. Na nádraží proto vyrostlo velké nákladiště, výtopna s dílnou pro lokomotivy a vodárna. Vedle výpravní budovy se zachovala stará vodárna i vodní jeřáb, kterým se plnily tendry parních lokomotiv. Kolejiště má pět kolejí a k bývalému cukrovaru odbočuje dlouhá vlečka.

Řepa z polí ale dlouho putovala do cukrovaru na vozech. Změnu přinesla až úzkokolejná řepařská drážka kopidlenského cukrovaru, která od roku 1922 vozila řepu z polí až od Žlunic a jezdila do konce padesátých let. Od šedesátých let se pak řepa i ostatní zboží postupně stěhovaly ze železnice na silnici. Pod výtopnou, mezi tratí na Nymburk a cukrovarskou drážkou, měl kdysi své hřiště kopidlenský fotbalový klub.

Železničáři

Dráha dávala Kopidlenským práci. Na nádraží sloužili přednosta, výpravčí, výhybkáři, průvodčí i brzdaři a z okolních vsí lidé dojížděli vlakem za prací do dalších stanic. Jedním z kopidlenských železničářů byl i Jaroslav Hammerbauer, dlouholetý správce městského muzea. V letech 1922 až 1944 tu byl traťmistrem a staral se o koleje ze stanice Kopidlno směrem na Nymburk, Jičín i Bakov. Pamětníci ho vídali na drezíně, jak objíždí svůj úsek. Plánoval opravy a dohlížel na hradlaře a hlídače, kteří v domcích u trati spouštěli závory. Když v roce 1938 museli čeští železničáři odejít ze zabraného pohraničí, sehnal několika z nich práci a jejich rodinám ubytování.

Železničáři měli i svůj společenský život. Ochotníci z jejich řad hráli divadlo v restauraci u nádraží a v tamním sálku se konaly plesy železničářů, ale také chovatelů, rybářů, zahrádkářů a hasičů, kteří se do sokolovny přestěhovali až v roce 1981. U železničního přejezdu stál železniční konzum. Na jeho dům s číslem 247 zasadili Kopidlenští v roce 1928 pamětní desku myslivce Tomáše Svobody, popraveného pro víru u kamene, který leží pod ní.

Obrněný vlak v květnu 1945

Na konci druhé světové války sehrálo nádraží zvláštní roli. Trať z Nymburka do Jičína za války vozila vojenské transporty a 2. května 1945 přijel od Nymburka vlak s lokomotivou ozdobenou vlaječkami a vagony popsanými revolučními hesly: v nymburských železničních dílnách se stávkovalo. V Kopidlně začaly vlát československé vlajky. Když 5. května v půl dvanácté dopoledne přijel do stanice německý muniční vlak s dvaadvaceti vagony, odvezli ho kopidlenští železničáři na slepou kolej k cukrovaru a odpojili lokomotivu. Večer místní odboj posádku bez krveprolití odzbrojil.

Zbraně a střelivo z vlaku si pak rozvezli povstalci z Jičína, Sobotky, Nové Paky, Nového Bydžova i Nymburka. Ze dvou protiletadlových vagonů a parní lokomotivy sestavili Kopidlenští 6. května improvizovaný obrněný vlak. Jeho velitelem byl nadporučík Karel K. Chvalovský, lokomotivu řídil strojvedoucí František Čapek a přikládali topiči Alois Matouš a František Havíř. Vlak se ukrýval v lese u Rožďalovic a 7. května s ním povstalci vyrazili do Rožďalovic, kde se německá posádka po přestřelce ve městě vzdala a zajatce odvezl vlak do Kopidlna. Další dny hlídkoval na kopidlenském nádraží a v zastávce Mlýnec, protože se od Rožďalovic čekal útok německých obrněných vozidel. Ten nakonec nepřišel.

Opravené nádraží

Po letech chátrání se nádraží dočkalo velké opravy. V roce 2007 vznikla nová nástupiště, na která přispělo i město, a v první polovině roku 2008 dostala nový kabát celá výpravní budova. Opravu za zhruba 3,2 milionu korun zaplatily dráhy a slavnostně se předala 9. června 2008. Město pak s pomocí dotace kraje přestavělo příjezdovou silnici, u nádraží vzniklo parkoviště a smyčka, kde se otáčejí autobusy. V roce 2010 se kopidlenské nádraží dostalo mezi deset nominovaných v anketě o nejkrásnější nádraží v republice, porota ocenila hlavně spolupráci drah a města a v hlasování lidí skončilo sedmé.

Zastávky v místních částech

Mlýnec dostal zastávku až po třiceti letech provozu: otevřela se 15. srpna 1912 pod jménem Mlýnice a obec na ni sama přispěla. V houbařské sezoně jí průvodčí přezdívali Houbovice a zvýšené nástupiště si tu místní postavili brigádou už v roce 1972. Pševes má u přejezdu zastávku se zděnou čekárnou a domkem, odkud se kdysi obsluhovaly závory. Zastávka v Ledkově vznikla v roce 1932 jako takzvaná motorová: stavěly v ní jen motorové vozy, parní vlaky projížděly.

Kopidlnka

Trať z Kopidlna do Dolního Bousova, které se dnes říká Kopidlnka, zažila zvláštní osud. Osobních vlaků na ní ubývalo a v roce 2010 přestaly jezdit docela. Stát ji v roce 2016 prodal firmě AŽD Praha, která na ní zkouší nové zabezpečovací zařízení a vlaky, které jezdí samy. 5. dubna 2025 tu vyjel samořídicí motorový vůz EDITA s cestujícími jako první pravidelná linka svého druhu v otevřené krajině, strojvedoucí v něm zatím jen dohlíží.

Železnice dnes

Trať z Nymburka do Jičína zůstala jednokolejná a bez trolejí. Od roku 2008 o ni pečuje Správa železnic a v kopidlenské stanici dodnes slouží výpravčí. Vlaky jezdí do Nymburka a do Jičína a v sezoně tudy projíždí i výletní rychlík Český ráj z Prahy. V roce 2021 přibyla mezi Kopidlnem a Jičínem výhybna Bartoušov se zastávkou Žitětín, kde se vlaky mohou míjet, a cesta se tím zkrátila. Vlakem jezdí Kopidlenští do škol, za prací do Mladé Boleslavi a do Prahy i na výlety, z nádraží se dá dojet rovnou do Českého ráje. Nákladních vlaků je dnes málo, jezdí hlavně menší manipulační vlaky, které obsluhují nákladiště.