Dobrovolní hasiči v Kopidlně
Sbor dobrovolných hasičů hlídá Kopidlno a okolí od roku 1881. Začínal s ručními stříkačkami a koňmi, chlubí se veteránem Stratílkem z roku 1931 a dnes vyjíždí do pěti minut z nové zbrojnice v Lipové ulici.
Hasiči patří v Kopidlně k nejstarším spolkům. Sbor dobrovolných hasičů tu funguje bez přestávky od roku 1881 a jeho členové jezdí k požárům, dopravním nehodám, povodním i k obyčejnému spadlému stromu. Kromě toho pořádají bály a soutěže, učí děti a starají se o hasičský poklad, automobil Stratílek, se kterým jezdí na srazy veteránů.
Kroje za nájemné z honitby
Sbor vznikl 5. dubna 1881 usnesením obecního zastupitelstva, pod ochranou hraběte Ervína Šlika. Na kroje a výzbroj se tehdy složili občané: každý dal najednou předem nájemné z honitby na šest let. Prvním velitelem byl Adolf Rössler, ředitel zdejšího cukrovaru, který sbor pomáhal založit. Ve stanovách stálo, že sbor má při požárech v Kopidlně a nejbližším okolí chránit životy a majetek bližních. Členů bylo od začátku přes šedesát a na první cvičení v červenci 1881 jich přišla skoro stoprocentní účast.
Na první velký oheň vyjeli 6. července 1883, kdy blesk zapálil šindelem kryté domky v Mlýnské ulici. Zásah řídil velitel Gustav Smolík, vodu z Mlýnského náhonu vozilo pět povozů a za dvě hodiny bylo uhašeno. Poplach se tehdy vyhlašoval zvonem, velkým při požáru ve městě a malým, když hořelo ve vsi okolo. Hlásný pak z kostelní věže vystrčil na tu stranu, kde hořelo, ve dne červený praporek a v noci lucernu s červenými skly. A kdo hasičům pomohl zachránit dům, ten se uměl odvděčit: po požáru v roce 1893 jim pan Rieger poslal na radnici pětadvacet litrů piva.
Od koní ke Stratílkovi
V roce 1904 měl sbor dvě ruční stříkačky tažené koňmi, 650 metrů hadic, jedenáct žebříků a třicet šest košíků. V prosinci 1910 koupil s podporou obce a šlikovského velkostatku parní stříkačku, která dostříkla do 38 metrů a vodu dopravila až na půl kilometru. Proslavila se v červenci 1921, kdy kopidlenští pomáhali hasit velký požár Knotkovy továrny v Jičíně. Koně se cestou přepřahali, aby se neuštvali, pára se ve stříkačce začala dělat už cestou a zásah trval přes pět hodin. Firma pak sboru poslala jako poděkování 800 korun.
S koňmi se jezdilo až do roku 1931. Na motorový vůz uspořádali hasiči sbírku po městě, přidaly se i cukrovar a velkostatek, a ze čtyř nabídek nakonec vybrali Škodu 125 od firmy Stratílek z Vysokého Mýta. Levnější vůz od jiné firmy prý vyhrál jen do chvíle, než se zjistilo, že se nevejde do zbrojnice. Stratílek i s hadicemi a výzbrojí přišel na 93 tisíc korun, dorazil 25. května a 7. června 1931 ho hasiči ukázali městu na oslavě padesáti let sboru. Dodnes je jejich chloubou: k padesátinám dostal první opravu, k osmdesátinám v roce 2011 druhou a jezdí na srazy veteránů do Přibyslavi, Litoměřic i do Vysokého Mýta, kde v roce 2019 slavil 120 let rodinné firmy, která ho vyrobila.
Kvíčala, Mates a Líza
Po Stratílkovi přicházela další auta a každé dostalo přezdívku. Po válce měl sbor autobus Walter, kterým se jezdilo k zásahům i na výlety. Tatru 805 se stříkačkou získal sbor díky úspěchu svých mladých družstev v krajské soutěži a pro charakteristický zvuk motoru jí hasiči říkali kvíčala, někteří taky kačena. První cisterna Praga RN přišla ze skladů civilní obrany a měla kabinu jen pro řidiče a velitele: mužstvo sedělo venku na lavicích podél nádrže, připoutané opaskem k opěradlu. V osmdesátých letech přijela z hasičské stanice v Nové Pace Avia, která jako dopravní automobil sloužila přes třicet let.
V roce 1981, ke stému výročí, dostal sbor cisternu Škoda 706 RTHP s kabinou pro celou posádku, což bylo proti lavicím na Praze velké pohodlí. Dnešní Mates, Škoda 706 z roku 1983, uveze 3500 litrů vody a projede skoro všude. V roce 2006 pak město s pomocí kraje pořídilo obnovenou cisternu Liaz CAS K25 z roku 1988. Líza, jak jí hasiči říkají, se na dlouhá léta stala vozem, se kterým se vyjíždělo nejčastěji. Vozí 2500 litrů vody a 400 litrů pěnidla, dýchací přístroje, vyprošťovací nářadí, motorové pily, plovoucí čerpadlo i plyšáky na utišení dětí po nehodě.
Nová zbrojnice v Lipové ulici
Kde stála úplně první zbrojnice, se neví, první zmínka o hasičském skladišti je z roku 1896. Do té doby byly stříkačky nejspíš v cukrovaru. Stará hasičárna pak stála v dnešní ulici Tomáše Svobody. Ve dvoře se dlouho tyčila vysoká dřevěná sušárna hadic, na jejím místě později vyrostla garáž se sprchou a hasiči pomáhali stavět ještě třetí garáž. Ani tak se do ní všechna auta nevešla. Starou hasičárnu od roku 2020 používají letečtí modeláři jako klubovnu.
Nová zbrojnice vznikla přestavbou přední části bývalého školního statku v Lipové ulici, který město koupilo od kraje. Stála 22,9 milionu korun, z toho 18,3 milionu pokryla evropská dotace. Slavnostní pásku přestřihli 6. září 2019 starostka Hana Masáková, velitel jednotky Petr Hnát, starosta sboru Ludvík Jaroš a zástupce profesionálních hasičů z Jičína, přijeli i dva ministři a hejtman. Druhý den se zbrojnice otevřela všem. Hasiči tu mají garáže pro moderní techniku, šatny, umývárny, dílnu, kancelář, společenský sál i místo pro mládež. Na čestném místě ve výstavní místnosti stojí Stratílek.
Přesně o rok později, 4. září 2020, převzali hasiči klíč od velkokapacitní cisterny Scania P500 s pohonem všech kol, kterou za 7,8 milionu korun postavila firma Kobit ze Slatiňan. Do její nádrže se vejde 8500 litrů vody a přes pět set litrů pěnidla, vpředu má naviják a za kabinou výsuvný stožár s LED světly. V únoru 2022 přibyl ještě dopravní automobil Volkswagen, hlavně k dopravním nehodám.
Do pěti minut na cestě
Součástí sboru je výjezdová jednotka zařazená do kategorie JPO II, která patří do integrovaného záchranného systému a je předurčená hlavně k dopravním nehodám. Musí vyjet nejpozději do pěti minut od vyhlášení poplachu, v kteroukoli denní i noční dobu, s nejméně čtyřmi hasiči. Kromě sirény dostane každý člen jednotky zprávu do mobilu, k menším technickým zásahům se svolává jen tak. Hasiči musí mít lékařskou prohlídku, kurzy první pomoci, práce v dýchací technice či vyprošťování z havarovaných aut a každý rok odslouží hodiny na stanici profesionálů v Jičíně.
Práce mají čím dál víc. V roce 2013 vyjeli dvacetkrát, v roce 2015 už pětačtyřicetkrát. Za léta 2010 až 2020 se jednotka zúčastnila 344 akcí: 140 požárů, 101 technických zásahů a 94 dopravních nehod. Pomáhala i při povodních v Kopidlně v červnu 2013 a v okolních obcích, deset dní držela službu u technoparty v Ledkově a nejbližší výjezd měla v září 2013, k požáru v čísle popisném 65 přímo naproti staré zbrojnici.
Bály, proudnice a mladí hasiči
Hasičina ale nikdy nebyla jen o ohni. Sbor pořádal bály, Benátské noci, turnaje v nohejbale a stolním tenise, hlídal zábavy a divadla a pomáhal při stavbě školky. Nejslavnější byl ples ke stému výročí v roce 1981, který začal „sekerkovým cvičením“ a sokolovna při něm praskala ve švech. Pro družstva z okolí pořádali kopidlenští soutěž Kopidlenská proudnice a Pohár starosty, pro město pálení čarodějnic. Ve vitrínách nové zbrojnice se blýskají poháry ze soutěží, do krajského kola se probojovali žáci v roce 1958 i muži v roce 2006.
Sbor se věnoval i dětem. Kroužek mladých hasičů Ohniváci, kterému děti samy vymyslely jméno i maskota, se scházel každý čtvrtek, i o prázdninách, a soutěžil v celostátní hře Plamen. Na podzim 2019 v něm bylo skoro třicet dětí. Později se ale kroužek rozpustil a dnes už nefunguje. V roce 2016 měl sbor 67 členů, 55 mužů a 12 žen. Výročí slaví ve velkém: ke 140 letům v září 2021 přivezl do Lipové ulice hasičskou techniku z okolí, historické stříkačky i ukázku vyprošťování. Vlastní hasičské zbrojnice mají i některé místní části, třeba Mlýnec nebo Pševes.
Další kapitoly
-
Fotbalový klub FK KopidlnoKopaná se v Kopidlně hraje přes sto let. Od plácku za novou školou přes hřiště Za drahou v Lipové ulici, otevřené v roce 1934, až k historickému postupu áčka do 1. A třídy v roce 2024.
-
Letečtí modeláři LMK KopidlnoMalý kopidlenský klub, o kterém ví celý modelářský svět. Kluzáky na šňůře a modely na gumu staví v pátek v klubovně, o víkendech s nimi létají po letištích a jejich junioři vozí medaile z mistrovství Evropy i světa.
-
Jak Kopidlno přišlo ke jménuO jménu Kopidlna se vypráví ledacos: o bylině, o pánech Kopidlanských i o dlouhém kopí. Jazykovědci ho ale vykládají jinak: podle místa, kde se kupilo seno.